Údolí smrti - nejteplejší (56.7°C max), nejsušší a nejnižší místo severní ameriky; národní park
leží na okraji pouště Mohave a skutečně je více pouští než čímkoliv jiným
v létě tam jde o život, žádná hospoda co kilometr jako v krkonoších
parkem vede několik silnic (dá se projet naskrz), za vstup (vjezd) se platí $20/auto/7dní
není ale žádná brána, k výběrčímu se sjede z cesty, mimo krátkou otvírací dobu se to hází do automatu, nikdo to nekontroluje...
v centru je pak nějaká vesnička se zázemím pro turisty (a sakra drahá benzínka - je to z ruky)
v parku je na dvě desítky rádoby značených stezek (park je dlouhý 250km), některé s naučnými cedulemi; délka od 30min chůze až po hodiny (obligátní dostatek tekutin)
nejnižší místo parku leží zhruba 80m pod hladinou moře; je to jedno z mála míst, kde se drží celý rok voda - tedy jedno aspoň z mála lehce zelených míst;
dokonce se tam daří živořit několika rybám - nejodolnější ryby na světě - voda je tam mnohonásobně slanější než v moři a protože to jsou v létě jen louže, tak jejich teplota kolísá se vzduchem (od 50° přes den až k mrazu v noci)
ještě jsme si prošli jednu stezku skalami
pohledem zpět vlastně žádné zázraky, ale dojem na místě byl obrovský a osobitý; za dunami se nemusí jen do Afriky, poušť, něco strašně odlišného od domova a ještě dost velké; má to kouzlo, nahání to hrůzu, v létě by se mi tam tedy nechtělo a i v listopadu, když vítr na chvílí začal zvedat písek z okolí, tak to taky stálo za to
fotečky
Žádné komentáře:
Okomentovat